Jmenuji se Simona Munzarová, jsem adoptivní máma a průvodkyně pro adoptivní mámy.

Představa většiny lidí o matkách, které se rozhodly dát dítě do adopce, není příliš přívětivá. "Musí to být ženy, které nejsou schopny mateřského citu. Kdyby byly, určitě by se o své děti postaraly. No, možná ve výjimečných případech mohlo jít o velmi mladou matku a celá rodina se shodla, že bude lepší, když dostuduje, a o dítě se postarají...

Po vícenásobných pokusech o vlastní dítě jsme se rozhodli pro adopci. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat; lituji akorát toho, že jsem se tak měla rozhodnout dříve. Jako všichni, chtěli jsme malé miminko. Když nám z úřadu volali, že pro nás mají 10měsíční holčičku, byla jsem na pochybách. Rozhodli jsme se, že se na teď už Nelinku (změnili...

Paní Růženka s manželem toužili po děťátku. Šest let čekali, až jim zazvoní kouzelný telefon. Ale pořád nic. Jejich naděje postupně slábla a jak jim přibývala léta, začali pochybovat. S manželem se rozhodli, že na dítě je už asi příliš pozdě. Když paní Růženka zavolala úřednici s tím, že žádost ruší, byla v šoku z toho, co jí úřednice řekla......

Jste mámou malého chlapečka. Kdy ve vás dozrálo rozhodnutí adoptovat si dítě a co tomu předcházelo?

Natalie s manželem se rozhodli dát svou lásku a domov ročnému batoleti, které v Česku nikdo nechtěl adoptovat. A proč ho nikdo nechtěl? Protože je prý příliš tmavý! Úřady už mu chystaly papíry do zahraničí, když si pro něj přišla Natalie. Láska a pocit bezpečí udělaly za pár měsíců s malým Noelem, který se dříve v kojeneckém ústavu cítil velmi...